Monumentální, výrazný, kontroverzní. Co znamená brutalismus v architektuře? Samotný pojem pochází z francouzskéhobéton brut, tedy surový beton. Funkčnost povýšená na klíčový ideový i estetický prvek. Zatímco světovou architekturou styl brutalismu hýbe v padesátých a šedesátých letech, Praha k němu dospívá až o dekádu později – v době, kdy koncem šedesátých let nejlepší z nejlepších lokálních architektů začínají na domácí půdě realizovat díla inspirovaná zahraničními tvůrčími pobyty. Malým a pro umění podstatným detailem těchto veřejných budov jsou pak umělecká díla, která se k dekorování interiérů i exteriérů obligatorně používala. Plastiky z kamene nebo skla, mozaiky, reliéfy, tapiserie i mimořádně odvážné a dnes již téměř nerealizovatelné lustry. Akcent jemný materiálem i pojetím vyvažoval strohost staveb.

Díla, jejichž energie by i dnes harmonizovala hmotu rozměrné budovy z betonu, jsme našli u trojice sochařek. Pavlíny Kvity, Terezy Štětinové a Emy Kissové. V hledání pochopení tehdejší tvorby a spojitosti s tou současnou nám jedna z autorek, Tereza Štětinová, téma přibližuje takto:

„Brutalistní architektura byla odvážná. Abstraktní sochy byly tou dobou uvolněním oproti socialistickému realismu. Pro sochaře šlo často o možnost, jak tvořit tvarově zajímavá díla bez jasného politického kontextu. V abstrakci a stylizaci byla svoboda, která byla tak často umisťována mezi ty betonové monstrózní architektonické počiny… Využívám často právě práci s těžkým a hutným materiálem. Abstrahuji lidské tělo a přemáhám realitu.“

Vydejte se objevovat a obdivovat tato díla do „výlohových“ galerií. Významné brutalistní stavby vám budou dělat vítanou kulisu.