PRAHA

Město plné rozmanité architektury, kterou jezdí obdivovat návštěvníci z celého světa. Jedno období je ale stále nezaslouženě opomíjené – 70. a 80. léta. Praha dokáže být brutálně krásná. Které stavby stojí za to navštívit, objevte spolu s pop-up výstavou ART BEHIND THE GLASS.

ARTISÈME, Tereza Štětinová

DÍLO "VLNA"
bílý mramor
dílo je vystaveno ve výloze Artisème, Rybná 26, Praha 1
(soukromá sbírka)


Pigmentarium a Artisème představují Terezu Štětinovou v rámci projektu ART BEHIND THE GLASS. Umělecký projekt k uvedení nové vůně Brutal.

Tereza Štětinová — Sochařka, která svým jedinečným přístupem k materiálům a formám přináší do českého sochařství nové perspektivy propojující tradiční techniky s moderním výrazem. Tereza, která absolvovala fotografii na pražské FAMU, spolupracuje se značkou Pigmentarium dlouhodobě a její práce je jedním ze zdrojů naší inspirace. Její nezaměnitelný rukopis je nejvíce spojen s vůní Genesis. Stále vyhledávanější a respektovanější autorka se prosadila minimalistickou prací s kamenem, ale velkou pozornost poutají i její práce s materiálovou koláží, polychromem a stylizovanou figurou. Její zcela aktuální a velmi významnou prací ve veřejném prostoru jsou pamětní desky Jana Palacha a Josefa Toufara na Praze 2.

Byssine, Ema Kissová

DÍLO "GAIA"
zelený serpentin
dílo je vystaveno ve výloze Byssine, Pernerova 136/45, Praha 8
(dílo je na prodej)


Pigmentarium a Byssine představují Emu Kissovou v rámci projektu ART BEHIND THE GLASS. Umělecký projekt k uvedení nové vůně Brutal.

Ema Kissová — Absolventka Školy úžitkového priemyslu v Bratislavě je dnes studentkou ateliéru figurálního sochařství, vedeného Vojtěchem Míčou na pražské AVU. Její citlivá práce s kamenem, který sama vnímá jako živý a neustále se měnící organismus, dává vzniknout jemným a pocitově měkkým tvarům, které kontrastují s tvrdým, chladným a neoblomným charakterem materiálu. Dokonalými příklady Eminy tvorby, v níž se kámen přeměňuje tak, že při doteku očekáváte měkkost.

MYSKINO, Pavlína Kvita

DÍLO "MÍŘÍCÍ"
sklolaminátový beton
dílo je vystaveno ve výloze Myskino, Dušní 10, Praha 1
(dílo je na prodej)


Pigmentarium a Myskino představují Pavlínu Kvita v rámci projektu ART BEHIND THE GLASS. Umělecký projekt k uvedení nové vůně Brutal.

Pavlína Kvita — Absolventka sochařského ateliéru Lukáše Rittsteina na pražské AVU nejčastěji pracuje s tradičním schématem volně stojící plastiky. Za integrální součást svých soch považuje také podstavce, které se tak stávají jednou z charakteristik Pavlíniny tvorby. Také obě díla zařazená do výběru ART BEHIND THE GLASS – „Bílá amfora“ a socha nazvaná „Mířící“ – doplňuje stojan. Nejčastějšími motivy její tvorby, jsou animální tvorové nebo figurální torza, založené na čistotě a plynulosti formy. Materiálem, se kterým se Pavlína postupem času dokonale sžila, je beton a umělý kámen – dnes již poznávací znamení jejího autorského rukopisu. Oba materiály se v tekuté formě lijí do forem, vzniklých na základě autorkou modelovaných soch. Pavlíniným působištěm je dnes pražské studio PRÁM.

MYSKINO, Tereza Štětinová

DÍLO "HLAVA"
serpentin
dílo je vystaveno ve výloze Myskino, Nerudova 27, Praha 1
(soukromá sbírka)


Pigmentarium a Myskino představují Terezu Štětinovou v rámci projektu ART BEHIND THE GLASS. Umělecký projekt k uvedení nové vůně Brutal.

Tereza Štětinová — Sochařka, která svým jedinečným přístupem k materiálům a formám přináší do českého sochařství nové perspektivy propojující tradiční techniky s moderním výrazem. Tereza, která absolvovala fotografii na pražské FAMU, spolupracuje se značkou Pigmentarium dlouhodobě a její práce je jedním ze zdrojů naší inspirace. Její nezaměnitelný rukopis je nejvíce spojen s vůní Genesis. Stále vyhledávanější a respektovanější autorka se prosadila minimalistickou prací s kamenem, ale velkou pozornost poutají i její práce s materiálovou koláží, polychromem a stylizovanou figurou. Její zcela aktuální a velmi významnou prací ve veřejném prostoru jsou pamětní desky Jana Palacha a Josefa Toufara na Praze 2.

MYSKINO, Ema Kissová

DÍLO "DIALÓG"
dva spolu komunikující solitéry z andezitu (černá socha) a ryolitu (růžová socha)
dílo je vystaveno ve výloze Myskino, Vinohradská 24, Praha 2
(dílo je na prodej)


Pigmentarium a Myskino představují Emu Kissovou v rámci projektu ART BEHIND THE GLASS. Umělecký projekt k uvedení nové vůně Brutal.

Ema Kissová — Absolventka Školy úžitkového priemyslu v Bratislavě je dnes studentkou ateliéru figurálního sochařství, vedeného Vojtěchem Míčou na pražské AVU. Její citlivá práce s kamenem, který sama vnímá jako živý a neustále se měnící organismus, dává vzniknout jemným a pocitově měkkým tvarům, které kontrastují s tvrdým, chladným a neoblomným charakterem materiálu. Dokonalými příklady Eminy tvorby, v níž se kámen přeměňuje tak, že při doteku očekáváte měkkost.

Centrální dispečink Dopravního podniku

1978, Na Bojišti 1425/5, Praha 2

Mozek pražské dopravy ukrytý v brutalismu podle návrhu Vratislava Růžičky. Monumentální hmota z černých plechových panelů se stupňovitě zvedá nad ulicí Na Bojišti. Přísná geometrie kontrastuje s historickým okolím, bílá koruna s technologickým zázemím je vidět jen z dálkových pohledů. Budova má netušená 4 podzemní podlaží a 10 nadzemních, se svou výškou je málo známou dominantou pražských panoramat.

Federální shromáždění

1974, Wilsonova 52/2, Praha 1

Dům nad domem nebo dům jako most. Unikátní ocelová konstrukce bývalého Federálního shromáždění, dnes Nové budovy Národního muzea, doslova překlenula historickou Peněžní burzu. Tým v čele s Karlem Pragerem ukázal, že i brutalismus dokáže vést citlivý dialog s minulostí. Výraznou konstrukci odlehčuje lehká terčová fasáda z tabulového skla a směrem k Václavskému náměstí vyrůstá nepřehlédnutelný ocelový pylon. Prager jej při projektování v roce 1969 potají věnoval Janu Palachovi jako skrytý památník.

Hotel Fairmont (Intercontinental)

1974, Pařížská 43/30, Praha 1

Ve svobodných 60. letech začala do Prahy létat americká aerolinka Pan Am a přinesla s sebou i svou značku hotelů Intercontinental. Návrh dostal na starost mistr českého brutalismu Karel Filsak. Lety do New Yorku se po invazi v roce 1968 zrušily, stavba ale pokračovala. Výsledkem byl ostrov západní architektury i kultury u nás. Surový beton s výrazným vzorováním, břaská keramika na fasádě a umělecká díla v celém interiéru dodaly jedinečný charakter. Hotel se po citlivé rekonstrukci v dubnu otevírá jako luxusní Fairmont.

Kongresové centrum

1981, 5. května 1640/65, Praha 4

Tajemný hrad nad Nuselským údolím. Pražské Kongresové centrum, původně Palác kultury, využívá svou dominantní polohu s výjimečným výhledem na město. Architekti z Vojenského projektového ústavu jej otevřeli panoramatu monumentálním atriem, které nejvíce vynikne po setmění. Uvnitř se skrývá největší multifunkční sál v Česku s kapacitou přes 2800 návštěvníků a výjimečné původní interiéry z 80. let. K brutalismu ho vedle mohutnosti řadí i rytmizovaná betonová fasáda.

Koospol (The CUBE)

1977, Evropská 423/178, Praha 6

Asi úplně nejodvážnější ukázku pravého brutalismu v Praze najdeme ve Veleslavíně. Budova bývalého podniku zahraničního podniku Koospol od architektů Fencla, France a Nováčka jako by přistála z jiné galaxie. Kubus kanceláří se vznáší nad podestou společenské části, s Evropskou třídou budovu spojuje betonová lávka. Projekt využil všechny možnosti železobetonu, pro socialistické stavebnictví byl ale příliš obtížný, budova tak postavila firma z Rakouska, v 70. letech velká výjimka. Nedílnou součástí je i brutalistní fontána ve tvaru tulipánu.

Nová scéna Národního divadla

1983, Národní 1393/4, Praha 1

Nová scéna od Karla Pragera budí vášně od svého dokončení, u veřejnosti i u historiků architektury. Podle někoho svými výraznými tvary a nepřístupnou fasádou patří mezi brutalismus, jiní v ní vidí hravou postmodernu. Tvarovky od světoznámých sklářských výtvarníků Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové, interiér se zeleným mramorem a ikonickým lustrem, sál s původními koženými sedačkami. Přidejte parfém Brutal a přeneste se do atmosféry 80. let. Ale neotálejte, v létě začíná rekonstrukce, která Novou scénu na dva roky uzavře.

Nové věže Emauzského kláštera

1968, Vyšehradská 49/320, Praha 2

Betonová elegance, to jsou štíhlé skořepinové věže, kterými František Maria Černý vdechl nový život Emauzskému klášteru. Historické věže byly zničeny při bombardování Prahy v roce 1945, ty nové výjimečně propojily gotiku a brutalismus. Nástavba si dodnes uchovala surový povrch ve stylu béton brut a svou subtilní siluetou patří mezi nezaměnitelné symboly nejen nábřeží pod Vyšehradem, ale celé Prahy.

Obchodní dům Kotva

1975, Náměstí Republiky 656/8, Praha 1

Svého času největší obchodní dům v Československu, výjimečná ukázka pravého brutalismu u nás a odvážná vize manželů Machoninových. Inspiraci čerpali na studijní cestě po západní Evropě, kterou si mohli dovolit díky úspěchu v architektonické soutěži na návrh univerzity v Dublinu v roce 1966. Kotva dodnes fascinuje svou inovativní konstrukcí ze šestibokých pláství, která skrývá skutečnou mohutnost stavby a přizpůsobuje ji členitému okolí.