NICOLE KUDĚLKOVÁ

Neustále na cestách zní lépe než neustále v práci. Jak to vypadá?  
Nejčastěji navštěvuji Miláno a Paříž, často pracovně, nejdál na světě jsem byla na Havaji a nejvýš asi v Quitu v Ekvádoru. Na cestách se ztrácím v časoprostoru. Na cestách nepřemýšlím nad časem, asi utíkám od tíhy každodenního pracovního vytížení, takové hledání balancu v kontrastech. Kdyby mě můj partner na cestách neuzemňoval a nepřipomínal mi, kolik je hodin, ztrácela bych se neustále. On je ten, kdo je na cesty vždy připravený, má itinerář, já se spíš nechám vést tím, kam se mi zrovna zachce jít. Cestuji pro ten pocit být dál od všeho, udržuje mi to takový potřebný nadhled a odstup od každodenního života.

Jsou lidé, kteří chtějí v každém místě okusit to nejlepší jídlo. Máš takové pojítko i ty?
Na cestách si například fotím své kabelky v zajímavých domech. Mám jich zatím desítky, jednou snad stovky, a třeba z toho něco vznikne. Dál se na cestách snažím vždy navštěvovat nějaká muzea módy (je to takový výzkum pro mou diplomovou práci, kterou snad jednou dokončím).

​Měla jsi od mala vysněnou kariéru? Jaká byla ve srovnání s realitou?
Když jsem byla malá, pořád jsem si malovala postavy v šatech, a nějaká touha šaty navrhovat se mě držela dlouho. Když jsem ale zjistila, že jsem na studium módní tvorby trochu zaspala, začala jsem o módě psát, a tím ji taky studovat. Plán B se zdá jako mé životní poslání. K navrhování jsem se stejně dostala, v roce 2020 skrze vytvoření kabelky ve spolupráci s PBG Studio a různé konzultace.

​Co je typické pro Tvůj šatník?
Naprostou většinu oblečení pořizuji z druhé ruky, nekupuji si nic nového do chvíle, dokud něco skutečně nepotřebuji. A nákupy luxusní módy v butiku bych spočítala na prstech jedné ruky, vždy hledám použité kousky. I díky tomu neskočím na každý trend, když na chtěné kousky čekám i měsíce. Vlastně jsem dost konzervativní. O trendech denně píšu, snažím se je ale v šatníku oživovat po svém z toho, co v něm již mám nebo seženu již v oběhu. Jednou za čas si také vytipuji nějaký kousek od mladého českého návrháře, do kterého zainvestuji.

​Je jasné, že v interiéru sleduješ každý detail. Bez čeho se doma neobejdeš?
Na sedmdesáti metrech čtverečních bydlíme s Adamem spolu s židlemi a svítidly, kterých máme rozhodně více, než by průměrný pár vlastnit měl. On navíc sbírá knihy a já kabelky z druhé ruky.

​Když chceme jít ve Tvých stopách?
Chcete-li okusit to, co vidím já, zavítejte tam, kde vám krásno půjde naproti. Přímo v Praze zamiřte třeba do prostor Nové scény Národního divadla nebo absolvujte prohlídku jednoho z Loosových interiérů. Nedávno se třeba kousek od Prahy veřejnosti otevřela Volmanova vila ze třicátých let od architektů Karla Janů a Jiřího Štursy. Můžete zde dokonce i přespat, a tak si zážitek prodloužit.

​Jaký význam má estetika pro Tebe osobně v každodenním životě?
Bez estetiky bych nebyla. Intenzivně vnímám, jak na mě působí prostory, které mě obklopují, místa, která navštěvuji. V zajetí estetiky si také některá místa idealizuji a vidím je možná krásnější, než jsou. Ale není to tak, že bych zavírala oči před ošklivým. Zkrátka si to krásné najdu ve všem. I kýč může být krásný, stejně tak jako něco zdánlivě nehezkého. Estetika mě doprovází na každém kroku a je pro mě i významnou vlastností. Těžko si rozumím s lidmi, kterým estetika a celkově vnímání krásna nic neříká...

​Co Tvůj vztah k vůním?
Vůně jako takové se mi vážou ke konkrétním lidem a vzpomínkám. Vůně, ke kterým jsem měla blízko dejme tomu před třemi lety, už nepoužívám. Tehdy jsem se začala zahalovat do těžších, dřevitějších vůní, a není už cesty zpět. Zažívám od té doby hezké období a tyto vůně to přesně vystihují.

​Jsi ambasadorem značky Pigmentarium. Co to pro Tebe znamená a jaká vůně s Tebou nejvíce souzní?
Jsem ráda, že mohu hrdě reprezentovat světové české parfémy v zahraničí, ať už jsem kdekoliv, kus domova je se mnou. Momentálně — my mood is switching between Murmur and Ad Libitum — a tajně si přeju, aby kluci vytvořili vůni, která bude vystihovat vůni starých domů, která zřejmě bude vonět jen mně. Mám takový zajímavý apetit, řekla bych. 

​

​Jak jsi se k této roli dostala? Musela jsi nad jejím přijetím dlouho přemýšlet?
Nebylo o čem přemýšlet. Hodnotami jsme si blízcí natolik, že to tak zkrátka muselo být.

​Když se nad Pigmentariem zamyslíš v kontextu všech hodnot, vlastností a pocitů, které v souvislosti se značkou vnímáš, které tři z nich máte stoprocentně společné?
Vztah k dalekému i k blízkému, ke starému i novému, a touhu to vše propojovat v novém celku, který vidíme našima očima.

Lokace focení: Vila Volman