FRASER ROACH | A BALLET DANCER

S Fraserem Roahem, sólistou baletu Národního divadla s choreografem, jsme se potkali při práci na projektu STUDY OF A DANCER. My s ideou zachytit ducha nové verze parfému AD LIBITUM v podobě umění, které stejně jako parfém žije v přítomném čase. On jako naše hlavní hvězda. Krátce po natočení krátkého filmu jsme si krátce povídali. Milujeme umění, ale milujeme (možná především) také lidi za ním. Jejich životní příběhy.  

rozhovor připravil Adam Hanula

Adam: Jak by ses představil někomu, kdo o tobě nikdy nic neslyšel?
Fraser: Absolvoval jsem Královskou baletní akademii v Londýně a po ní působil ve Štutgartu. Od mých osmnácti let mě balet živí a díky němu jsem přišel do Prahy. Tančím v Českém národním baletu. Právě mi bylo 23 let, takže jsem v tomto světě stále tak trochu nováčkem. … jo a občas také tvořím choreografii.


A: Mě to na 23 let vůbec nepřijde málo.
F: Jo jo, je celkem vtipný, že balet jsem začal dělat tak trochu z disciplinárních důvodů, když mi bylo osm. Tenkrát jsem reagoval nějak takhle: ,Balet? V žádném případě!“


A: Jednou jsem někde četl, že v baletu neexistuje svět za oponou, vše je propojené. Všude jsou slyšet taneční kroky nebo tichý hovor v hloučích balerín v zahřívacích návlecích. Zajímalo by mě, jak ty odděluješ nebo propojuješ svět na scéně a mimo ní?
F: To záleží na každém umělci, ale kdykoliv se já chystám na pódium, tak hodně vtipkuju. Pokud ne, tak začnu moc přemýšlet nad tím co a jak mám udělat. A to není dobře. Vždycky když se to stane, tak se něco strašně pokazí.


A: Kdyby si kdekoliv na světe mohl navštívit právě jeden balet, který by to byl? A proč?
F: Šel bych se podívat na Oněgina Johna Cranka, protože je to pro mě hodně osobní. Pamatuji si, když jsem byl dítě a viděl příběh poprvé v Královském baletu. Od té doby je ve mně vepsán. Ten balet není jako ostatní, nejsou tam divoká zvířata, víly ani muži, co se zamlouvávají do ptáčků. Tohle je pravý opak. Skutečná story, ve které se vžijete do postav na tolika možných úrovních.  


A: Většina z nás ,,obyčejných lidí“ tráví podstatnou část pracovního dne koukáním do obrazovek počítačů, aby v tom pokračovali večer na pohovce u televize. Hádám, že balet v porovnání s tím bude pro tělo extrémně náročný. Příběhy baletních tanečníků v s předčasným odchodem do důchodu jsou už takovým stereotypem. Jak balet ovlivňuje tělo a jak ovlivňuje mysl?
F: Tohle je těžká otázka vzhledem k tomu, že mi je čerstvých 23. Zároveň nemůžu mluvit za všechny, ale po letech v apelu jsem si všiml, že důvody pro odchod do důchodu se liší. U některých se jedná o pouhou změnu profesní dráhy. U některých to může být právě fyzické přetížení. Je naprosto normální, že tanečník je po celém dni fyzicky vyčerpaný. Balet je také psychicky velmi náročný. Musíte být disciplinovaní a ochotní své tělo každý den doslova rozbíjet na kusy. Včetně víkendů.  


A: Co na svojí profesi miluješ?
F: No, abych byl upřímný, tak jsem hlavně nenáviděl úplně všechno. Balet mi ukradl vše, co jako teenager můžete dělat. Když se na to ale podívám zpětně, uvědomuji si, kolik mi namísto toho dal. Každý den se probouzím s vědomím, že dnes své tělo budu opět ničit, ale bez opravdové lásky k tanci bych už to nedokázal. Nikdy jsem k tomu nebyl nucen. Měl jsem příležitost skončit, ale nevyužil jsem ji. 


A: Jaký nosíš parfém? A proč?
F: To záleží. Když jsem v práci, tak na sobě mám nejčastěji Burberry. Ten však ale rychle nahradí vůně „tvrdé dřiny“. Ještě když jsem žil v Londýně, tak jsem každý den po cestě do studia míjel parfumerii a právě Burberry cítil. Jednoho dne jsem vešel dovnitř a prostě si ho koupil. Pigmentarium mám zase spjaté se svou přítelkyní. Neustále nosí Murmur a měla ho na sobě také v den, kdy jsme se poprvé potkali. Myslím, že vůně jsou nejlepší pro vyvolání vzpomínek. Vlastně jsem si tím jistý.